Petr Kvíčala / Výzkumy ornamentu pokračují
26.03.2025 - 26.07.2025
Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno
Kurátor: Ondřej Chrobák
Vernisáž: 26. 3. 2025 v 19:00
Výstava je sumářem posledních patnácti let tvorby brněnského malíře Petra Kvíčaly. Autor se vrací do postindustriálního prostředí galerie, kde již v roce 2008 prezentoval retrospekci svých prvních dvou dekád umělecké práce. V imaginárním součtu obou výstav se dostáváme na úctyhodnou časovou sekvenci více jak pětatřiceti let, po níž se kontinuálně odehrávají deklarované „výzkumy“ na poli ornamentu. Petr Kvíčala se na přelomu osmdesátých a devadesátých let prosadil originální syntézou jazyka geometrie a postmoderní lekce. Tak tehdy přistoupil k obhajobě ornamentu coby současně problému matematického řádu či estetickému fenoménu pokleslé pověsti. Ornament se v jeho podání dočkal rehabilitace a červená vlnovka se navíc stala Kvíčalovou signature.
Ornamenty, vedle vlnovky nejčastěji ve tvaru cimbuří nebo zig-zag, i nadále prorůstají Kvíčalovými obrazy jako mycelium, někdy skrytě, jindy signálně. Tato polarita je v období mapovaném současnou výstavou asi výraznější než v předcházejících etapách jeho tvorby. Na jednu stranu patří obrazy konstruované jemnou ornamentální sítí, jakoby „vyšívané“, z nichž vyskakují geometrická tělesa delikátní barevnosti. Na straně druhé robustní, až rustikální ornamenty jako výsledek gestického tahu širokým štětcem. Dichotomie mezi ztišenou monochromií a festivalovou barevností nachází v posledních letech zázemí v umělcově životní praxi nesymetricky rozdělené mezi město a venkovskou samotu. Znovu objevená blízkost přírody vrací do Kvíčalovy aktuální situace reminiscence a reaktualizace jeho vlastních uměleckých objevů učiněných před více jak třemi dekádami. Znovu se paralelně k malbě dostává ke slovu práce se dřevem. Velkoformátové dřevné objekty je třeba chápat primárně jako extenzi Kvíčalovy malby do třetí dimenze, nabízející divákovi mimo jiné imerzivní prožitek vstupu do „vnitřku“ obrazu.
Kvíčala stále pracuje v otevřených cyklech, ve kterých zkoumá, ověřuje i exploatuje své umělecké objevy. Výstava koncipovaná na míru pro unikátní prostor Fait Gallery je pro veřejnost i pro samotného umělce příležitostí otestovat výsledky této práce. Jako speciální „hostku“ přizval Petr Kvíčala na svoji výstavu umělkyni Karímu Al-Mukhtarovou. Intuitivně cítí volnou spřízněnost s výsledky její tvorby, které mu asociují senzitivitu blízkou pracím Evy Kmentové. Jestliže Kvíčalův konstrukční princip obrazů byl již v počátcích pojmenován „geometrie od ruky“, tak pro Karímu Al-Mukhtarovou je analogicky důležitá rukodělnost. Primárně náročná práce s výšivkou, kdy jehla s bavlnkou penetrují neprostupné materiály, jakými jsou sklo nebo dřevěné trámy. Skrytá geometrie, reprezentovaná tušenou ortogonální strukturou, která je z principu nevyhnutelně přítomná i u tak intimní ruční práce, jakou je obsedantní vyšívání, se snad až nepřekvapivě potkává se základním principem Kvíčalovy tvorby, kterým je zájem o přírodní řád a jeho rozrušení.
Ondřej Chrobák
Petr Kvíčala vytvořil v Brně několik realizací ve veřejném prostoru, které si můžete jít prohlédnout:
- monumentální malbu na skleněné fasádě hotelu Passage (2019), Lidická 23,
- fasádu s figurativními kresbami na novém kostele Blahoslavené Marie Restituty (2019), Nezvalova 13,
- plastiku Zig Zag 3, 2 (2014), vedle budovy Moravské galerie v Brně, Husova 18,
- malbu ve Slavnostním sále, terazzovou podlahu a malbu na klenbách v divadle Reduta (2005), Zelný trh 313.
Petr Dub / Deník přeživší
-
Fait Gallery MEM, Božetěchova 1, Brno
Vernisáž: 22. 1. 2015 v 19.00
Kurátor: Ondřej Chrobák
Petr Dub je (post)konceptuální umělec. Systematicky zkoumá médium závěsného obrazu, respektive aktuální pozici malby. Dubovy obrazy jsou sice nezpochybnitelným výsledkem manuální a dodejme, často velmi náročné a rafinované aktivity, přesto použité sloveso „zkoumá“ není v jeho umělecké praxi bezobsažným synonymem pro „maluje“. Odkazuje především k vědomé mentální aktivitě, která předchází tvorbě obrazů. Petr Dub je rovněž autorem jedné z mála, pokud ne jediné česky psané teoretické studie, která reflektuje lokální postkonceptuální malbu v kontextu aktuálního diskurzu umění. Práce, která vyšla knižně pod titulem Vybrané postkonceptuální přístupy v současné malbě, byla výstupem doktorského studia na brněnské FaVU. Studium v brněnském ateliéru Petra Kvíčaly a Milana Housera, stejně jako roční stáž na pražské umprumce u Jiřího Davida a Milana Saláka nebyly v Dubově případě pouze formální splnění povinnosti. Petr Dub dokázal v konfrontaci s výraznými, ale umělecky i lidsky rozdílnými osobnostmi pro sebe vydestilovat osobní lekci, která tvoří kompaktní základ jeho současné umělecké trajektorie. V gastronomii, což byla ostatně umělcova první profesní volba, by se jednalo o analogii k formátu „fusion cuisine“ kombinujícímu silné zázemí brněnského konceptualismu a odkaz pražského postmodernismu.
Název výstavy Deník přeživší nabízí jako jednu z variant čtení komentář k současné situaci. Za onu v podmětu zamlčenou přeživší může být dosazena Malba. Konceptuální myšlení a malba bývají v lokálních stereotypech vydávány za antagonistické směry. Obhájci malby viní konceptuální přístupy nejen z „nesrozumitelnosti“ současného umění, ale rovněž z přímé účasti na proklamaci „konce malby“, který byl pochopen především jako pokus o likvidaci konkurence. V roce 1997 proběhla v pražské Galerii Rudolfinum programová výstava věnovaná aktuální situaci malby nazvaná Poslední obraz. Postapokalyptický žargon bývá nejpozději od té doby povinnou součástí rétorického arsenálu sloužícího k reflexi aktuálního postavení malby. Pro Petra Duba, který se pohybuje na tektonickém zlomu dvou nesmiřitelných světů, představují podobné odkazy koketní hru. Mrká na obě strany, ale už se rozhodl, že zůstane singlem. Analogicky si počíná ve své umělecké praxi. Programově neopouští pole tradičního závěsného obrazu. Paralelně však na něj aplikuje strategie, které v historii posledních nejméně padesáti let postupně vedly k jeho zpochybnění a zavrhnutí. Scifi literatura pracuje s možností cestovat časem, kdy je možné zásahem do historie změnit či spíše zvrátit přítomnou hrozbu. Petr Dub neusiluje o revizi historie. Na to ví příliš mnoho. Zdá se, že se spíše snaží využít potenciál, který zůstal v minulosti na oltáři překotného, avantgardního postupu ladem. Hybridní status, kdy umělecké dílo zároveň obsahuje genetický kód svého zániku i (znovu)zrození, představuje pro nás přeživší jeden z relevantních důvodů dále se vážně zabývat uměním.
Ondřej Chrobák
