Výběr ze sbírky Fait Gallery II

25.02.2026 - 02.05.2026

Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno

Koncepce výstavy: Ondřej Kotrč

Vernisáž: 25. 2. 2026 v 18:00

 

Druhá část přehledové prezentace sbírky Fait Gallery, která volně navazuje na předchozí výstavu, je v určitém ohledu jejím protikladem. Oproti předešlé části, jež primárně reprezentovala abstraktní umění druhé poloviny 20. století, především se zaměřením na geometrii a strukturu, českou modernu a její rezonance a patrné vlivy v současné české malbě, se pozornost výstavy přesouvá k umění, které více akcentuje zobrazení reálného světa.

V protikladu k autorům tvořícím v intencích geometrické abstrakce, kteří předkládají univerzálnější obsahy, se dostáváme k umění, jež čerpá inspiraci z reality, více či méně explicitně ji ztvárňuje, a zároveň staví do popředí zájem o lidskou figuru a její vyobrazení.

Právě zájem o lidské tělo či tělesnost, objevující se přímo nebo přeneseně skrze fragmenty či nástroje a situace, jež jsou s ní nedílně spjaté, tvoří určitý rámec výstavy. Ve výstavě se tudíž objevuje řada děl reflektujících například téma sportu, zároveň však v rámci zájmu o člověka vyvěrá i jistý existenciálně dekadentní rozměr či aspekt humoru.

Chronologicky se nezávazně přesouváme k dílům, která vznikla převážně po roce 2000, což se projevuje i v širším zastoupení média instalace, jejímž příkladem může být rozměrné dílo Hluboko v nepřátelském území umělecké skupiny Rafani, patřící k nejrozsáhlejším realizacím této skupiny. Instalace vyplňuje nepřehlédnutelnou část výstavy, a jak již bylo zmíněno, komentuje skrze vztah výtvarného umění a sportovní symboliky složitější psychologickou situaci. S ohledem na množství zastoupených autorů je ovšem nemožné věnovat pozornost všem jednotlivostem a ponecháme na divákovi, aby si našel své vlastní souvislosti či oblíbená díla.

Výstava má předem nastíněný selektivní rámec, neklade si ovšem ambice předkládat jednoznačnou zprávu o konkrétní problematice či tématu, což je vzhledem k její povaze pochopitelné. Snaží se však přiblížit výdobytky extenzivní sběratelské činnosti Fait Gallery a Igora Faita za posledních 15 let, představit řadu kvalitních děl českých i zahraničních umělců, nechat je vyznít v jejich individualitě, a zároveň představit okruh, v němž tyto individuality koexistují a navzájem se podporují v rámci kompaktního celku.

Zastoupené autorky / zastoupení autoři:

Vasil Artamonov & Alexej Klyuykov, Alžběta Bačíková, Ondřej Basjuk, Nina Beier, Marie Blabolilová, Josef Bolf, Radek Brousil, Jan Brož, Michel Comte, Milena Dopitová, Markéta Filipová, Jiří Franta & David Böhm, Jan Gemrot, Martin Gerboc, Michal Gogora, Damien Hirst, Katarína Hládeková & Ondřej Homola, Katarína Hládeková & Jiří Kovanda, Jakub Hošek, František Hudeček, Matyáš Chochola, Krištof Kintera, Eva Kmentová, Vendula Knopová, Vladimír Kokolia, Jiří Kolář, Eva Koťátková, Ondřej Kotrč, Alena Kotzmannová, Denisa Krausová, Nika Kupyrova, Alicja Kwade, Martin Lukáč, Kamila Maliňáková, Pavla Malinová, Pavel Matyska, Marek Meduna, Jan Merta, Svätopluk Mikyta, Kamila Musilová, Jan Nálevka & Václav Stratil, Pavla Naďová, Petr Nikl, Michal Pěchouček, Ivan Pinkava, Jan Poupě, Skupina Rafani, Tomáš Roubal, Lucia Sceranková, Pavla Sceranková, František Skála, Matěj Smetana, Václav Stratil, Tomáš Svoboda, Robert Šalanda, Adriena Šimotová, Jiří Topínka, Lubomír Typlt, unconductive trash, Kateřina Vincourová, Lenka Vítková

Výstava Výběr ze sbírky Fait Gallery II je prodejní a je poslední výstavou Fait Gallery ve stávajícím prostoru na adrese Ve Vaňkovce 2.

 



Petr Dub / Deník přeživší

-

Fait Gallery MEM, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 22. 1. 2015 v 19.00

Kurátor: Ondřej Chrobák

 

Petr Dub je (post)konceptuální umělec. Systematicky zkoumá médium závěsného obrazu, respektive aktuální pozici malby. Dubovy obrazy jsou sice nezpochybnitelným výsledkem manuální a dodejme, často velmi náročné a rafinované aktivity, přesto použité sloveso „zkoumá“ není v jeho umělecké praxi bezobsažným synonymem pro „maluje“. Odkazuje především k vědomé mentální aktivitě, která předchází tvorbě obrazů. Petr Dub je rovněž autorem jedné z mála, pokud ne jediné česky psané teoretické studie, která reflektuje lokální postkonceptuální malbu v kontextu aktuálního diskurzu umění. Práce, která vyšla knižně pod titulem Vybrané postkonceptuální přístupy v současné malbě, byla výstupem doktorského studia na brněnské FaVU. Studium v brněnském ateliéru Petra Kvíčaly a Milana Housera, stejně jako roční stáž na pražské umprumce u Jiřího Davida a Milana Saláka nebyly v Dubově případě pouze formální splnění povinnosti. Petr Dub dokázal v konfrontaci s výraznými, ale umělecky i lidsky rozdílnými osobnostmi pro sebe vydestilovat osobní lekci, která tvoří kompaktní základ jeho současné umělecké trajektorie. V gastronomii, což byla ostatně umělcova první profesní volba, by se jednalo o analogii k formátu „fusion cuisine“ kombinujícímu silné zázemí brněnského konceptualismu a odkaz pražského postmodernismu.

Název výstavy Deník přeživší nabízí jako jednu z variant čtení komentář k současné situaci. Za onu v podmětu zamlčenou přeživší může být dosazena Malba. Konceptuální myšlení a malba bývají v lokálních stereotypech vydávány za antagonistické směry. Obhájci malby viní konceptuální přístupy nejen z „nesrozumitelnosti“ současného umění, ale rovněž z přímé účasti na proklamaci „konce malby“, který byl pochopen především jako pokus o likvidaci konkurence. V roce 1997 proběhla v pražské Galerii Rudolfinum programová výstava věnovaná aktuální situaci malby nazvaná Poslední obraz. Postapokalyptický žargon bývá nejpozději od té doby povinnou součástí rétorického arsenálu sloužícího k reflexi aktuálního postavení malby. Pro Petra Duba, který se pohybuje na tektonickém zlomu dvou nesmiřitelných světů, představují podobné odkazy koketní hru. Mrká na obě strany, ale už se rozhodl, že zůstane singlem. Analogicky si počíná ve své umělecké praxi. Programově neopouští pole tradičního závěsného obrazu. Paralelně však na něj aplikuje strategie, které v historii posledních nejméně padesáti let postupně vedly k jeho zpochybnění a zavrhnutí. Sci­fi literatura pracuje s možností cestovat časem, kdy je možné zásahem do historie změnit či spíše zvrátit přítomnou hrozbu. Petr Dub neusiluje o revizi historie. Na to ví příliš mnoho. Zdá se, že se spíše snaží využít potenciál, který zůstal v minulosti na oltáři překotného, avantgardního postupu ladem. Hybridní status, kdy umělecké dílo zároveň obsahuje genetický kód svého zániku i (znovu)zrození, představuje pro nás přeživší jeden z relevantních důvodů dále se vážně zabývat uměním.

Ondřej Chrobák

 

Jdi zpět