TZ - Pavla Sceranková / STARÉ SVĚTLO V ODDĚLENÍ GALAXIÍ
Je pozoruhodné, s jakou samozřejmostí požadujeme, aby umění „mělo smysl“, zvlášť uvědomíme-li si, jak snadno se nároku na porozumění vzdáváme v jiných oblastech, kde si celkem dobře vystačíme s vírou a zvykem. Kolika věcem, které nás obklopují, opravdu rozumíme? A přesto s nimi umíme zacházet, dotýkáme se jich, mluvíme na ně, uvádíme je do pohybu. Právě toto hluboké, a přitom nevědomé porozumění, které je jakoby vepsané do pohybů a které se právě v pohybech, dotecích a gestech utváří, zajímá Pavlu Scerankovou (1980). Nechává často na divácích, aby se jejích objektů dotýkali, reagovali na ně, aby nejen pohledem, ale i pohybem aktualizovali obsahy, jež jsou v nich vloženy.
Ve Fait Gallery Pavla Sceranková volně navazuje na dvojici loňských výstav Žena na měsíci (Galerie hlavního města Prahy) a Souhvězdí (Atrium Moravské galerie v Brně). Každá z nich trochu jiným způsobem rozšiřovala dimenzi prožívání a porozumění vázaného na osobní a tělesnou zkušenost, o metaforický přesun do vesmíru. Ohromná, pro většinu smrtelníků vpravdě nepředstavitelná velikost světa „tam venku“, tvořila v těchto výstavách kontrapunkt k „malé“ lidské zkušenosti. Zjevně to není velikost, ale intenzita, co mezi dvěma radikálně odlišnými univerzy dokáže vytvořit krátká spojení.
Při přípravě výstavy sehrála důležitou roli komunikace s Luciou Scerankovou (1985), autorčinou mladší sestrou, nominovanou letos na Cenu Jindřicha Chalupeckého, která se představí v polovině října ve Fait Gallery PREVIEW. Na první pohled jsou jejich přístupy dosti vzdálené. Pavla pracuje především se sochou a objektem, s přesahy k instalaci a videoartu, zatímco Lucia až do nedávna setrvávala prakticky pouze u média fotografie. Druhý pohled ale odhalí mnohé sdílené zájmy a obdobná témata, k jejichž uchopení každá hledá vlastní cestu. Na rozdíl od loňské výstavy v pražské Fotograf Gallery, kde byly jejich práce vystaveny „vedle sebe“, nesměřovaly tentokrát Pavla a Lucia ke společné instalaci. Jejich rozhovory o sdíleném tématu času nebo o napětí mezi pohybem a statickým obrazem se nicméně promítly do obou jinak nezávislých výstav.
Podobu instalace v galerii MEM významně ovlivnila také setkání s dr. Bruno Jungwiertem z Oddělení galaxií při Astronomickém ústavu Akademie věd ČR. Setkání s odborníkem na dynamiku a vývoj galaxií přivedla autorka ke klíčovému motivu výstavy, jímž je srážka galaxií. Abychom byli schopni docenit dramatičnost této události, musíme být schopni uvažovat v měřítcích a v časových úsecích vymykajících se téměř naší představivosti. Pokud by se lidský pozorovatel ocitl uvnitř podobné srážky, nebyl by si s ohledem na ohromné vzdálenosti mezi (potenciálně) kolidujícími tělesy vůbec ničeho vědom. Tento paradox autorku zaujal a snaha nechat diváky vstoupit doslova dovnitř kolidujících (galaktických) struktur se stala výchozím bodem při koncipování výstavy.
Jan Zálešák
