TZ - Lenka Vítková / Odpovědi těla na otázky květin
Fait Gallery MEM
Božetěchova 1, Brno
22. 11. 2014 - 15. 1. 2015
Vernisáž: 20. 11. 2014 v 19:00
Kurátor: Jan Zálešák
Snad žádný text uvádějící výstavu Lenky Vítkové nemůže pominout fakt, že je to autorka, která se stejným zaujetím a se stejnou jistotou zkoumá možnosti slova i obrazu. Snad právě proto, že lépe než většina výtvarných umělců rozumí slovu a jeho možnostem, necítí potřebu zacházet s obrazy jako nástroji epického vyprávění. Její malby jsou prosté; obsahují obvykle jen minimum tvarů, řazených k sobě v jednoduchých, zjevných vztazích. Nejsou to složité, vnitřně strukturované výpovědi, spíše jednoduché věty – odpovědi vyslovené až ve chvíli, kdy jsou důkladně promyšleny. Vegetativní rytmy, v nichž se pohybují těla rostlin, jsou předobrazem aktuálních maleb Lenky Vítkové. A nemluvím přitom o samotném aktu malování, ale o celém procesu zrání tvaru, jež předchází prvnímu doteku plátna a štětce. Je to ten druh pomalosti, kterému v češtině říkáme „rozvážnost“ a pro který již v současném světě instantních reakcí (všechny lajky, komenty, retweety ťukané za chůze, za jízdy, během jídla nebo v posteli) není místo. Malby Lenky Vítkové nám mohou pomoci rozvzpomenout si na vznešenou, ale i docela obyčejnou pomalost těla a jeho rytmů, která není přítěží, nýbrž dosud stále nepřekročitelnou biologickou konstantou.
Lenka Vítková (*1975) studovala v Olomouci českou filologii a výtvarnou výchovu. Přestože se po studiích odstěhovala do Prahy, kde dnes žije a pracuje, do Olomouce se ještě řadu let pravidelně vracela jako autorka projektu Galerie 36 (2006–2010). Na výstavišti Flora, nejprve v původním výstavním stánku č. 36, nahrazeném později mobilním, z jedné strany proskleným kontejnerem, připravila během pěti let třicet šest výstav. Vedle kurátorské činnosti se Lenka Vítková řadu let věnovala také výtvarné publicistice (byla mj. redaktorkou časopisu Umělec). Její umělecká kariéra startovala pozvolna; intenzivněji začala vystavovat až v polovině minulé dekády. Vedle dlouhodobého zájmu o text jako médium uměleckého vyjadřování, se dnes Vítková věnuje především malbě, a to s rostoucí intenzitou. Povahu její malířské tvorby myslím velmi dobře vystihuje pasáž, na kterou jsem před časem narazil v interpretaci obrazů polského umělce Wilhelma Sasnala: „není o reprodukování vzhledu věcí, ale o potvrzování možnosti je označovat“.
Jan Zálešák
