Tetradekagon / Výběr děl nejmladší generace umělců zastoupených ve sbírce Fait Gallery

Autory kolektivní výstavy Druhá strana fotografie spojuje nevšední vizualita, konzistence světla i koncepce jednotlivých fotografií zpochybňující zažité konvence. Vybrané práce dvojice Lukáše Jasanského a Martina Poláka, Michala Kalhouse, Aleny Kotzmannové, Marie Kratochvílové a Markéty Othové v dialogu s osobním pojetím fotografie Jana Svobody a jemnými intervencemi Jiřího Kovandy umožňují skrze jejich sdílenou citlivost nahlédnout skrytou realitu světa v nečekaném detailu.

Výběr analogových, z větší části černobílých fotografií zdánlivě zachycuje to, co dokáže vidět téměř každý z nás. V mnoha případech banální a někdy až nefotogenické situace, často ještě zdůrazněné záměrně neškolenou formou až na hranici amatérské fotografie, mohou leckdy vzbuzovat rozpaky. Nicméně všednost v jejich podání otevírá široké hranice možností krásy, nad kterými bychom se pravděpodobně bez jejich pomoci nezamýšleli. V kapitole Heroismus vidění to vystihla Susan Sontag: „Prostřednictvím fotografie nikdo nikdy nenalezl ošklivost. Mnozí tak ale objevili krásu. Kromě případů, kdy je fotoaparát použit k dokumentaci či jako součást společenského rituálu, je tím, co nutí lidi fotografovat, snaha shledávat něco krásným…“[1]

Všichni vybraní umělci, stejně tak jako Jan Svoboda (1934–1990) od konce 60. let, různými způsoby překračují ověřené principy a kánony fotografie a ve svém osobitém podání záměrně zpochybňují její údajné poslání a formální dokonalost. Rozšiřují ji tak o nové možnosti uchopení i percepce: „Věci, které dělám, neprokazují žádný um. A chci, aby ho neprokazovaly. Chci, aby nebyly hezké, aby byly co nejobyčejnější, aby neoslňovaly, nešokovaly, nepřekvapovaly…“[2] Stejně jako Svobodova tvorba, tak i práce daných umělců neměla tedy nikdy aspiraci odpovídat standardním fotografickým postupům a podobně jako on se i někteří ze jmenovaných umělců a umělkyň vyhranili i vůči samotnému označení fotograf/ka. Teoretici Pavel Vančát a Jan Freiberg pro své širší uvažování a uchopení tohoto média zavedli výstižný název tzv. nefotografie[3], a navázali tak na termín anti- či ne-fotografie, který v souvislosti s postmoderní fotografií již v roce 1976 definovala Nancy Foote[4].

Jejich fotografie jsou si blízké promyšlenou prací s technickou nedokonalostí, svébytnou tonalitou úzké škály šedé a často také užitím velkých formátů v ostrém kontrastu s intimitou i domnělou banalitou jimi volených námětů. Obdobně jako Svoboda se zaměřují na svá bezprostřední okolí, mnohdy prostředí svých domovů a na běžné předměty, se kterými privátní prostor sdílíme. Ve fotografii budované jako autonomní plocha je pak také důležitá role světla v jeho odrazu a pohlcování a vztah předmětů k jejich pozadí, kdy je jeho vymezení častokrát tak jemné, že obě roviny spolu téměř splývají. To pochopitelně umocňuje i zúžená tonalita šedé ve volbě černobílé fotografie: „Protože černobílé konfigurace jsou teoretické, nemohou ve světě skutečně existovat. Ale černobílé fotografie existují skutečně. Jsou totiž obrazem pojmů teorie optiky, to znamená, že vznikly z této teorie. […] V tom spočívá jejich osobitá krása, totožná s krásou pojmového universa. Mnozí fotografové proto také dávají přednost černobílým fotografiím, protože se v nich jasněji odhaluje vlastní význam fotografie, totiž svět pojmů.“[5]

Na výstavu jsou s ohledem na odkaz Jana Svobody a jeho výjimečnou senzitivitu vybrány z širší tvorby jednotlivých autorů ty fotografie, v nichž lze rozpoznat formy a postupy více či méně odkazující k Svobodově dílu. Vzhledem k velmi úzké tematické profilaci výstavní koncepce byly tak ve spolupráci s autory vybrány snímky z různých cyklů a v některých případech i diptychů, a je tak nutno upozornit, že jejich význam, který byl v původním kontextu stanoven prostřednictvím kompozice svých celků, je pro tuto specifickou událost pozměněn.

[1] SONTAG, Susan. O fotografii. Brno, Praha a Litomyšl: Barrister & Principal a Paseka, s. 80.

[2] OTHOVÁ, Markéta; CÍSAŘ, Karel; JANÍČKOVÁ, Adéla, a NOVOTNÝ, Michal. Markéta Othová: již brzy. V Praze: Národní galerie, 2022, s. 7.

[3] VANČÁT, Pavel, a FREIBERG, Jan (eds.). Fotografie?? / Photography?? (kat. výst.). Klatovy: Galerie Klatovy / Klenová, 2004.

[4] FOOTE, Nancy. The Anti-Photographers. Artforum, září 1976, roč. 15, č. 1., s. 46–54. Také zde:

Douglas FOGLE (ed.). The Last Picture Show. Artists Using Photography, 1960–1982 (kat. výst.). Minneapolis: Walker Art Center 2003, s. 24–31.

[5] FLUSSER, Vilém. Za filosofii fotografie. Praha: Fra, 2013, s. 48–49.

Tetradekagon / Výběr děl nejmladší generace umělců zastoupených ve sbírce Fait Gallery

07.02.2013 - 27.03.2013

Fait Gallery, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 7. 2. 2013 v 19.00

Kurátoři: Denisa Kujelová & Martin Nytra

Další, v pořadí již třetí „Výběr“ ze sbírky Fait Gallery, se tentokráte věnuje veskrze nejaktuálnější tvorbě nejmladší, na uměleckou scénu teprve nastupující generace umělců. Výstava představuje jak některé klíčové práce mladých autorů, tak i díla naznačující jejich budoucí směřování. Chronologicky tím přímo navazuje na předešlé dvě výstavy, které byly zaměřeny na československou modernu a umění 2. poloviny 20. století.

Výstava si mj. klade za úkol představit, jakým směrem se ubírá současná umělecká praxe. Proto také výběr děl není omezen tematicky ani médiem. Jsou zde zastoupena klasická média, malba, kresba a fotografie i média v umělecké profesi již zcela zdomácnělá, jako videoart, instalace a světelné instalace. Široké je i spektrum přístupů, které se pohybují od soustředěného hledání osobitého jazyka v tradici abstraktní malby, konceptuálního prověřování možností a povahy kresby přes literárnější obsahy a citlivé zkoumání sdílené intimity, vztahu kultury, obrazů a paměti až k pracím, které se zabývají samotnou funkcí umění a významovými posuny napříč časem. Umění se může opřít o tradiční náměty krajiny, figury a prostoru a znovu formulovat opomíjené, nebo odhalit paradox současné perspektivy vnímání a porozumění těmto symbolům. Hloubka a rozmanitost záběru, jaký současná umělecká scéna nabízí, jsou zde prezentovány nutně fragmentárně a neúplně, přesto výběr dostatečně reprezentuje určitou škálu názorů a postupů, které jsou v současném umění probírány a formulovány. Jednotícím prvkem je tedy doba vzniku děl, naše současnost, ze které autoři vycházejí a kterou reflektují, byť každý zcela svébytným způsobem.

Jednotlivými díly / soubory děl jsou na výstavě zastoupeni následující umělci: Jan Brož, Katarina Hladeková, Vendula Knopová, Martin Kocourek, Ondřej Kotrč, Petr Krátký, Kamila Maliňáková, Pavla Naďová, Martin Nytra, Johana Pošová, Adéla Sobotková, Teri Varhol, Michaela Vrbková a Diana Winklerová.

Jdi zpět