Ondřej Homola / ARANŽ

Reprezentativní výstava Michala Škody s názvem PROLÍNÁNÍ není retrospektivou, tematizuje ale neustálý tvůrčí dialog s minulostí, přítomností a možnou budoucností vlastní tvorby – kontinuální prolínání témat, významů, médií a materiálů. Je také pokračováním v soustředěné interakci s Místy se specifickými kvalitami. Škoda programově pracuje s redukovanou abstraktní formou a svá témata – zájem o prostor a architekturu, místo pro člověka, archivace bytí a každodennosti – realizuje přes různé techniky. Kresba patří spolu s autorskými knihami k hlavním vyjadřovacím prostředkům jeho tvorby a v posledních letech se jeho sochařský naturel znovu materializoval do objektů, které do jisté míry pracují s architektonickým tvaroslovím. Pokud velkoformátové kresby a objekty reprezentují esenciální a vysoce abstrahovaná díla, jejich pomyslným protikladem jsou Škodovy deníky a tzv. Records, kde přes bezprostřední kresebné a fotografické záznamy mapuje svou každodennost. Je to doslovný archiv umělcova bytí, kde se odehrává nespočet impulzů, i těch zdánlivě odlišných od toho, čím se reprezentuje.

Deníky a Records představují dvě kolekce ze Škodovy bohaté tvorby v oblasti autorské knihy rozvíjené od 90. let. Deníky reprezentují tradičnější formu ručně vázaného sešitu s klasickým stránkováním. Každý existuje v jediném kusu. Mají časosběrný charakter a číslování podle pořadí vzniku. Rozsáhlá kolekce deníků je postavena na černobílé autorské fotografii s uměleckými intervencemi v různých technikách. Fotografie se ve Škodově tvorbě objevila v roce 1996 v rámci první autorské knihy „Místa“. Následující desetiletí její podoba zrála a vyvíjela se prostřednictvím množství vizualizací a fotografických záznamů. Textová složka v denících absentuje a není zřejmé, zda je v nich možné lineárně „číst“. Zcela jasně ale ukazují, co všechno autora zajímá, co nezbytně poutá jeho oko a mysl. Deníky jsou soukromým polem umělcova experimentování, rezervoárem inspirací a idejí.Obrazy defilují jeden za druhým jako ze slovníku Škodova vnímání: struktury a rastry, nalezené architektonické situace, detaily, akcenty, horizonty a průhledy – nenápadné, ale formující momenty existence, ztišená kontemplativní krása. Fascinuje autorova schopnost generovat obraz za obrazem v bezchybné kompozici. Velice důležitá jsou sousedství obrazů na stránkách, objevuje se i perforace jako fyzický průnik do světa stránek následujících.

Records, jak nazývá Michal Škoda své kresební záznamy kombinovanou technikou na papíře formátu A4, jsou primární sdělení nejjednoduššími prostředky. „Kontinuální doteky“ – dialog s každodenností a výsledek nespočtu hodin nad čtvrtkou papíru, kdy soustředěná práce v ateliéru nabývá meditativních rozměrů. Elementární vizuální jednotky napovídají o vnitřní konstelaci složitějších obrazů a odhalují vlastní proces Škodovy tvorby. Autor využívá pro tyto záznamy techniky kresby, perokresby, malby i koláže, přidává kousky časově příslušné reality jako fotografie, frotáže, fragmenty různých tiskovin, půdorysy apod. V mnohem menší míře než v minulosti ale stále pracuje i s nápisy (přesněji se slovy) a typografickými kompozicemi. Specifikem Records je, že jednotlivé listy nejsou fixně vázané do vazby, a je možné je vybrat a využít k intervenování do prostoru, čímž představují jednoduchou a současně excentrickou podobu autorské knihy. Nebylo možné odolat unikátnosti brněnské Fait Gallery a nepřistoupit k tvořivé konfrontaci velkolepého industriálního prostoru s A4 kresbami a záznamy. Stovky kusů Records, umístěných bez kalkulu za sebou tak, jak vznikaly, se skládají v unikátní celek obrovského obrazu a reflektují Škodovo intenzivní analyzování prostoru a jeho možností. – „Prostoru jako fenoménu a nekonečného teritoria témat.“

03.04.2013 - 25.05.2013

Fait Gallery PREVIEW, Dominikánské nám. 10, Brno

Vernisáž: 2. 4. 2013 v 18.00

Kurátor: Martin Nytra

Instalace Ondřeje Homoly staví na zdánlivé banalitě a suchém humoru založeném na sémiotické hře s významy podobně znějících slov aranž a oranž, čímž vzniká na první pohled absurdní a nesmyslná situace. Tento vztah vyplývá z emocí a asociací, jež oba výrazy evokují. Pocit absurdity je umocněn při představě úhledně seskládané pyramidy pomerančů v oddělení ovoce zelenina, v našem kulturním prostředí známé spíše z filmů a nákupů během dovolené u moře, čímž se tento obraz jako demonstrace hojnosti blíží ideálu. Zároveň poukazuje na zaměnitelnost námětu a předmětu uměleckého díla. S tím souvisí i název výstavy Aranž, který záměrně pracuje s fenoménem ideálu krásy, mechanismy zobrazování, vhodným způsobem adjustace, presentace a konstrukcí či dekonstrukcí pojmů. V našem případě odkazuje zejména k modernitě a bytostnému vztahu člověka k předmětu, jemuž přisuzuje vysoké estetické kvality, které dále generuje a multiplikuje charakteristickým způsobem života konzumní společnosti, a který tak nabývá existenciální povahy. Jednotlivá vystavená díla interpretují estetiku a výtvarnou řeč modernismu ve vztahu k cíli a prostředkům v rámci užitého umění a propagačního výtvarnictví a odkazují se tak obecně k úloze avantgardy v celospolečenské proměně hodnot a vnímání skutečnosti. V procesu dekonstrukce a konstrukce se z prostředku stává cíl. Tělesná konstituce figury se rozpadá na prostorový a mechanický model, který podpírá formu sice zbavené symbolické funkce, ale osvobozené a prodchnuté duchem nové krásy.

Jdi zpět