Lukas Thaler / THE PROPELLER

Reprezentativní výstava Michala Škody s názvem PROLÍNÁNÍ není retrospektivou, tematizuje ale neustálý tvůrčí dialog s minulostí, přítomností a možnou budoucností vlastní tvorby – kontinuální prolínání témat, významů, médií a materiálů. Je také pokračováním v soustředěné interakci s Místy se specifickými kvalitami. Škoda programově pracuje s redukovanou abstraktní formou a svá témata – zájem o prostor a architekturu, místo pro člověka, archivace bytí a každodennosti – realizuje přes různé techniky. Kresba patří spolu s autorskými knihami k hlavním vyjadřovacím prostředkům jeho tvorby a v posledních letech se jeho sochařský naturel znovu materializoval do objektů, které do jisté míry pracují s architektonickým tvaroslovím. Pokud velkoformátové kresby a objekty reprezentují esenciální a vysoce abstrahovaná díla, jejich pomyslným protikladem jsou Škodovy deníky a tzv. Records, kde přes bezprostřední kresebné a fotografické záznamy mapuje svou každodennost. Je to doslovný archiv umělcova bytí, kde se odehrává nespočet impulzů, i těch zdánlivě odlišných od toho, čím se reprezentuje.

Deníky a Records představují dvě kolekce ze Škodovy bohaté tvorby v oblasti autorské knihy rozvíjené od 90. let. Deníky reprezentují tradičnější formu ručně vázaného sešitu s klasickým stránkováním. Každý existuje v jediném kusu. Mají časosběrný charakter a číslování podle pořadí vzniku. Rozsáhlá kolekce deníků je postavena na černobílé autorské fotografii s uměleckými intervencemi v různých technikách. Fotografie se ve Škodově tvorbě objevila v roce 1996 v rámci první autorské knihy „Místa“. Následující desetiletí její podoba zrála a vyvíjela se prostřednictvím množství vizualizací a fotografických záznamů. Textová složka v denících absentuje a není zřejmé, zda je v nich možné lineárně „číst“. Zcela jasně ale ukazují, co všechno autora zajímá, co nezbytně poutá jeho oko a mysl. Deníky jsou soukromým polem umělcova experimentování, rezervoárem inspirací a idejí.Obrazy defilují jeden za druhým jako ze slovníku Škodova vnímání: struktury a rastry, nalezené architektonické situace, detaily, akcenty, horizonty a průhledy – nenápadné, ale formující momenty existence, ztišená kontemplativní krása. Fascinuje autorova schopnost generovat obraz za obrazem v bezchybné kompozici. Velice důležitá jsou sousedství obrazů na stránkách, objevuje se i perforace jako fyzický průnik do světa stránek následujících.

Records, jak nazývá Michal Škoda své kresební záznamy kombinovanou technikou na papíře formátu A4, jsou primární sdělení nejjednoduššími prostředky. „Kontinuální doteky“ – dialog s každodenností a výsledek nespočtu hodin nad čtvrtkou papíru, kdy soustředěná práce v ateliéru nabývá meditativních rozměrů. Elementární vizuální jednotky napovídají o vnitřní konstelaci složitějších obrazů a odhalují vlastní proces Škodovy tvorby. Autor využívá pro tyto záznamy techniky kresby, perokresby, malby i koláže, přidává kousky časově příslušné reality jako fotografie, frotáže, fragmenty různých tiskovin, půdorysy apod. V mnohem menší míře než v minulosti ale stále pracuje i s nápisy (přesněji se slovy) a typografickými kompozicemi. Specifikem Records je, že jednotlivé listy nejsou fixně vázané do vazby, a je možné je vybrat a využít k intervenování do prostoru, čímž představují jednoduchou a současně excentrickou podobu autorské knihy. Nebylo možné odolat unikátnosti brněnské Fait Gallery a nepřistoupit k tvořivé konfrontaci velkolepého industriálního prostoru s A4 kresbami a záznamy. Stovky kusů Records, umístěných bez kalkulu za sebou tak, jak vznikaly, se skládají v unikátní celek obrovského obrazu a reflektují Škodovo intenzivní analyzování prostoru a jeho možností. – „Prostoru jako fenoménu a nekonečného teritoria témat.“

23.05.2013 - 12.09.2013

Fait Gallery MEM, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 23. 5. 2013 v 19.00

Kurátor: Martin Nytra

Lukas Thaler názvem výstavy The Propeller / Vrtule cíleně odkazuje ke scéně z filmu Michelangela Antonioniho Zvětšenina, kde se subjektivní interpretací stává z letecké vrtule objekt docela odlišné funkce. Tato interpretace objekt nově definuje jako předmět estetické a rituální povahy. Autor si vypůjčil tuto situaci jako určité schéma k vysvětlení postupů své vlastní práce, pro kterou je signifikantní, vedle již zmíněného zájmu o předmět a jeho status, i konceptuální reflexe média obrazu a malby a minimalisticky úsporná forma, která cíleně přejímá a následuje charakteristickou vizualitu prefabrikovaných materiálů vytvářející spíše zdání sofistikovaného uměleckého předmětu.

Thaler ve svých instalacích zachází s obrazem jako s nestálým pojmem, v němž malba ztrácí své zobrazovací schopnosti, a naopak některé předměty nabývají určitých vlastností obrazu. Tímto způsobem se snaží dekonstruovat vztahy objektů k jejich znakovosti a samotný malířský akt zbavit závislosti na konceptu obrazové reprezentace a iluzi reality. Transcendentální vtažení subjektu do situace obrazového rámceje nahrazeno prostou recepcí tvarů, objemů, textur a barev. Důvodem tohoto postupu je nejen pozornost věnovaná souvislostem mezi znakem a jeho významem, který není pro předmět trvale platnou skutečností, ale i snaha připravit situaci, v níž se vnímání diváka uskutečňuje v čistě emocionální rovině. Prožívaná zkušenost zbavená symbolického čtení tak vytváří svébytný prostor pro hru s formou a základními prostředky malířství v návaznosti na klasické požadavky abstraktní malby. Avšak měřítko a prostředky, s jakými autor pracuje, spíše deklasují její ikonickou svrchovanost a zrovnoprávňují pozici diváka. Tendencí nás samotných, kteří vidíme a cítíme, je však tuto zkušenost dešifrovat a definovat, čímž se opět ustanovuje hegemonie znaku a rozumu. Úsilí zapomenout naučený jazyk a vrátit se do jakéhosi „prenatálního“ stádia zakoušení reality v čisté senzuální rovině se tak stává prakticky utopickým snem. Obratem se vracíme zpátky k vrtuli.

Jdi zpět