Tomáš Absolon / RAFA MATA

Reprezentativní výstava Michala Škody s názvem PROLÍNÁNÍ není retrospektivou, tematizuje ale neustálý tvůrčí dialog s minulostí, přítomností a možnou budoucností vlastní tvorby – kontinuální prolínání témat, významů, médií a materiálů. Je také pokračováním v soustředěné interakci s Místy se specifickými kvalitami. Škoda programově pracuje s redukovanou abstraktní formou a svá témata – zájem o prostor a architekturu, místo pro člověka, archivace bytí a každodennosti – realizuje přes různé techniky. Kresba patří spolu s autorskými knihami k hlavním vyjadřovacím prostředkům jeho tvorby a v posledních letech se jeho sochařský naturel znovu materializoval do objektů, které do jisté míry pracují s architektonickým tvaroslovím. Pokud velkoformátové kresby a objekty reprezentují esenciální a vysoce abstrahovaná díla, jejich pomyslným protikladem jsou Škodovy deníky a tzv. Records, kde přes bezprostřední kresebné a fotografické záznamy mapuje svou každodennost. Je to doslovný archiv umělcova bytí, kde se odehrává nespočet impulzů, i těch zdánlivě odlišných od toho, čím se reprezentuje.

Deníky a Records představují dvě kolekce ze Škodovy bohaté tvorby v oblasti autorské knihy rozvíjené od 90. let. Deníky reprezentují tradičnější formu ručně vázaného sešitu s klasickým stránkováním. Každý existuje v jediném kusu. Mají časosběrný charakter a číslování podle pořadí vzniku. Rozsáhlá kolekce deníků je postavena na černobílé autorské fotografii s uměleckými intervencemi v různých technikách. Fotografie se ve Škodově tvorbě objevila v roce 1996 v rámci první autorské knihy „Místa“. Následující desetiletí její podoba zrála a vyvíjela se prostřednictvím množství vizualizací a fotografických záznamů. Textová složka v denících absentuje a není zřejmé, zda je v nich možné lineárně „číst“. Zcela jasně ale ukazují, co všechno autora zajímá, co nezbytně poutá jeho oko a mysl. Deníky jsou soukromým polem umělcova experimentování, rezervoárem inspirací a idejí.Obrazy defilují jeden za druhým jako ze slovníku Škodova vnímání: struktury a rastry, nalezené architektonické situace, detaily, akcenty, horizonty a průhledy – nenápadné, ale formující momenty existence, ztišená kontemplativní krása. Fascinuje autorova schopnost generovat obraz za obrazem v bezchybné kompozici. Velice důležitá jsou sousedství obrazů na stránkách, objevuje se i perforace jako fyzický průnik do světa stránek následujících.

Records, jak nazývá Michal Škoda své kresební záznamy kombinovanou technikou na papíře formátu A4, jsou primární sdělení nejjednoduššími prostředky. „Kontinuální doteky“ – dialog s každodenností a výsledek nespočtu hodin nad čtvrtkou papíru, kdy soustředěná práce v ateliéru nabývá meditativních rozměrů. Elementární vizuální jednotky napovídají o vnitřní konstelaci složitějších obrazů a odhalují vlastní proces Škodovy tvorby. Autor využívá pro tyto záznamy techniky kresby, perokresby, malby i koláže, přidává kousky časově příslušné reality jako fotografie, frotáže, fragmenty různých tiskovin, půdorysy apod. V mnohem menší míře než v minulosti ale stále pracuje i s nápisy (přesněji se slovy) a typografickými kompozicemi. Specifikem Records je, že jednotlivé listy nejsou fixně vázané do vazby, a je možné je vybrat a využít k intervenování do prostoru, čímž představují jednoduchou a současně excentrickou podobu autorské knihy. Nebylo možné odolat unikátnosti brněnské Fait Gallery a nepřistoupit k tvořivé konfrontaci velkolepého industriálního prostoru s A4 kresbami a záznamy. Stovky kusů Records, umístěných bez kalkulu za sebou tak, jak vznikaly, se skládají v unikátní celek obrovského obrazu a reflektují Škodovo intenzivní analyzování prostoru a jeho možností. – „Prostoru jako fenoménu a nekonečného teritoria témat.“

08.10.2020 - 17.04.2021

Fait Gallery PREVIEW, Ve Vaňkovce 2, Brno

Kurátor: Pavel Kubesa

Speciální zahajovací den: 8. 10. 2020, 16.00–21.00

Událost malby

Výstavní projekt RAFA MATA je po dlouhé době první sólovou výstavou Tomáše Absolona v České republice. Autor v ní rozvíjí svou vnitřní motivaci obracet se zpět k otázkám ryzí malby. Jako své výrazové prostředky volí nejzákladnější fundament malířského arsenálu – barvu a tvar – a současně s touto volbou i redukuje možnosti výstavní a instalační estetiky na limitní minimum. Takováto autorská strategie staví do centra pozornosti formát obrazu „sám o sobě“ a v koncentrované podobě předkládá Absolonovy nalezené podoby současné malby.

Pro Tomáše Absolona je v dlouhodobé perspektivě vždy důležitá práce s vlastní kontinuálně budovanou knihovnou inspirací. Obsáhlá databáze témat, symbolů a vlivů, pramenících z širokého kulturního vědomí rámovaného životní zkušeností globálního světa webu 2.0, umožňuje Absolonovi ve svých vizuálních zkratkách přesahovat konzervativní pojetí obrazu směrem k “postmoderním mytologiím“: obraz je propojen s vnějšími fenomény pouze bytostně, tj. ontologicky, nikoli však reflektovaně (tj. sémanticky). Obrazová vizualita tak není nikterak ikonicky (dokonce ani „arbitrárně“) spjata s inspiračními obsahy: referenční funkce obrazového znaku je zcela upozaděna a “tematičnost“ sérií vytváří určující estetické formální prostředí, v němž Absolon ohledává možnosti rozvíjení nových obrazových motivů.

Estetickým prostředím, tedy sumou estetických rysů a kvalit, tradičních symbolů, mýtů a reprezentací, které rámují pozadí projektu RAFA MATA, je hybridní území mezi vrcholovým sportem a korporátní ideologií: Absolon se ve svých aktuálních obrazech odráží od specifické vnitřní estetiky vrcholového tenisu a elaborovaných vizuálních systémů tabákového průmyslu. Dva na první pohled přísně vzdálené světy zde však rezonují skrze svou vizuální atraktivitu, skrze výrazné piktoriální reprezentace a podobně silný emocionální náboj celkového obrazu obou tak „nesmírně sexy životních stylů“. Hranice mezi těmito inspiračními vlivy však Absolon smývá a extrahuje z nich pouze jejich příznačnou barevnou skladbu a tvarové založení.

V sérii RAFA MATA je znatelný posun od předešlých sérií, v nichž Absolon přejímal formální tendence z jiných kreativních oborů jako například grafický design či typografie a jednotlivé obrazy podřizoval vytyčenému souhrnnému konceptu. Nyní se však zaměřuje na malířské řešení konkrétního obrazu. V každé jednotlivé malbě usiluje prostřednictvím unikátního vizuálního motivu o rozvinutí čistě malířské vnitřní logiky obrazu, která se odkrývá až v samotné události malby. Prostorověji uchopená barevnost, zprostředkovaná ať už pozvolnými či hrubými barevnými přechody, a volně pojaté tvarové linie navrací do hry Absolonových obrazů jednak znovunalezenou objektovost motivů, současně ale otevírají i možnost pro tematizaci chyby malování: prostor chyby je pak i místem dění se malby, které onu vnitřní logiku vizualizuje a odkrývá.

Absolonovy nejnovější obrazy si tak žádají zájem o detail. Zpřítomňují obraz zpět v čase a fyzickém prostoru, vymaňují jej z interpretačních a recepčních strategií konzumpce vizuálních reprezentací v prostředí digitálních platforem a zasazují jej do tělesného vztahu s pozorujícím divákem. Událost malby se tak (v jinak stále více se dematerializujícím způsobu prožívání každodennosti) stává přímo přístupnou události prožívání malby: vzniká tak bytostná kontinuita mezi vnitřním já a okolním světem, kontinuita nezprostředkovaná a nezprostředkovatelná, kontinuita, která v aktuálním období globální pandemie zažívá naléhavou krizi.

Jdi zpět