Veronika Vlková / Tatínku_hrubý_a_ zmenšený_final_ok

Reprezentativní výstava Michala Škody s názvem PROLÍNÁNÍ není retrospektivou, tematizuje ale neustálý tvůrčí dialog s minulostí, přítomností a možnou budoucností vlastní tvorby – kontinuální prolínání témat, významů, médií a materiálů. Je také pokračováním v soustředěné interakci s Místy se specifickými kvalitami. Škoda programově pracuje s redukovanou abstraktní formou a svá témata – zájem o prostor a architekturu, místo pro člověka, archivace bytí a každodennosti – realizuje přes různé techniky. Kresba patří spolu s autorskými knihami k hlavním vyjadřovacím prostředkům jeho tvorby a v posledních letech se jeho sochařský naturel znovu materializoval do objektů, které do jisté míry pracují s architektonickým tvaroslovím. Pokud velkoformátové kresby a objekty reprezentují esenciální a vysoce abstrahovaná díla, jejich pomyslným protikladem jsou Škodovy deníky a tzv. Records, kde přes bezprostřední kresebné a fotografické záznamy mapuje svou každodennost. Je to doslovný archiv umělcova bytí, kde se odehrává nespočet impulzů, i těch zdánlivě odlišných od toho, čím se reprezentuje.

Deníky a Records představují dvě kolekce ze Škodovy bohaté tvorby v oblasti autorské knihy rozvíjené od 90. let. Deníky reprezentují tradičnější formu ručně vázaného sešitu s klasickým stránkováním. Každý existuje v jediném kusu. Mají časosběrný charakter a číslování podle pořadí vzniku. Rozsáhlá kolekce deníků je postavena na černobílé autorské fotografii s uměleckými intervencemi v různých technikách. Fotografie se ve Škodově tvorbě objevila v roce 1996 v rámci první autorské knihy „Místa“. Následující desetiletí její podoba zrála a vyvíjela se prostřednictvím množství vizualizací a fotografických záznamů. Textová složka v denících absentuje a není zřejmé, zda je v nich možné lineárně „číst“. Zcela jasně ale ukazují, co všechno autora zajímá, co nezbytně poutá jeho oko a mysl. Deníky jsou soukromým polem umělcova experimentování, rezervoárem inspirací a idejí.Obrazy defilují jeden za druhým jako ze slovníku Škodova vnímání: struktury a rastry, nalezené architektonické situace, detaily, akcenty, horizonty a průhledy – nenápadné, ale formující momenty existence, ztišená kontemplativní krása. Fascinuje autorova schopnost generovat obraz za obrazem v bezchybné kompozici. Velice důležitá jsou sousedství obrazů na stránkách, objevuje se i perforace jako fyzický průnik do světa stránek následujících.

Records, jak nazývá Michal Škoda své kresební záznamy kombinovanou technikou na papíře formátu A4, jsou primární sdělení nejjednoduššími prostředky. „Kontinuální doteky“ – dialog s každodenností a výsledek nespočtu hodin nad čtvrtkou papíru, kdy soustředěná práce v ateliéru nabývá meditativních rozměrů. Elementární vizuální jednotky napovídají o vnitřní konstelaci složitějších obrazů a odhalují vlastní proces Škodovy tvorby. Autor využívá pro tyto záznamy techniky kresby, perokresby, malby i koláže, přidává kousky časově příslušné reality jako fotografie, frotáže, fragmenty různých tiskovin, půdorysy apod. V mnohem menší míře než v minulosti ale stále pracuje i s nápisy (přesněji se slovy) a typografickými kompozicemi. Specifikem Records je, že jednotlivé listy nejsou fixně vázané do vazby, a je možné je vybrat a využít k intervenování do prostoru, čímž představují jednoduchou a současně excentrickou podobu autorské knihy. Nebylo možné odolat unikátnosti brněnské Fait Gallery a nepřistoupit k tvořivé konfrontaci velkolepého industriálního prostoru s A4 kresbami a záznamy. Stovky kusů Records, umístěných bez kalkulu za sebou tak, jak vznikaly, se skládají v unikátní celek obrovského obrazu a reflektují Škodovo intenzivní analyzování prostoru a jeho možností. – „Prostoru jako fenoménu a nekonečného teritoria témat.“

Veronika Vlková / Tatínku_hrubý_a_ zmenšený_final_ok

19.10.2022 - 14.01.2023

Fait Gallery MEM, Ve Vaňkovce 2, Brno

Kurátorka: Marie Štindlová

Vernisáž: 19. 10. 2022, 19:00

Matka a syn putují pěšky z Brna do Vídně. Po cestě vaří, myjí se, dívají se, ukazují si věci. Občas je to složité, jejich ruce jsou z kamene. Kroky jsou verše, a pochod modlitba za zdravé vztahy. Bez ztráty humoru se snaží setřást vrstvy patriarchálního sedimentu usazeného na jejich pažích, srdcích, rodu i krajině.

Název výstavy tatinku_hruby_a_zmenseny_final_ok formátem a strukturou odkazuje k pojmenovávání dokumentů ukládaných v digitálním prostředí v množství variant (hruby/finalni, zmenseny/hd etc.). Ústředním elementem výstavy je tedy video. Tematizace media a jeho struktury (jejího rozrušování) se propisuje do způsobu, jakým s ním autorka zachází. Pracuje s rupturami a znejistěními, které používá k vytváření podobných průrev ve stereotypních představách o jednoznačnosti vymezení genderových rolí. Ohledává je něžně i s poťouchlým úsměvem. Zároveň se však s naprostou vážností rozhlíží po způsobech, jak patriarchát a mužství v současné době léčit.

Snímek zachycuje autorku s jejím dospívajícím synem při procházení krajinou spojenou s rodinným a historickým traumatem. Společným zažíváním krajiny a vykonáváním jistých činností se snaží ozdravit ji i sebe. Do obyčejných gest přežívání a péče kódují touhu po obnově a transformaci. Proces jim ztěžují kamenné struktury vrostlé do jejich těl. Znemožňují rychlé pohyby, jemnou motoriku i vzájemný dotek. Poutníčci doufají, že s ušlými kilometry za sebou nechají i minulost, která už jejich součástí být nemusí. Že se kameny na jejich rukou změní v jíl a vodu a oni z nich budou moci uhníst jiné tvary: měkké, poddajné, přesto pevné.

Vařením nejoblíbenějšího jídla matka a syn sytí okolní soutěsky. Květiny jsou průvodkyněmi, spolu se synem vyprávějí o hledání jeho role. Potok probublává a odplavuje vše nepotřebné.

Poděkování / Spolupráce:

Kamera: Maria Lopatyuk, Matěj Nytra, Katarina Kadijević

Zvuk: Jonatan Pastirčák, Tomáš Dvořák, Kateřina Koutná

Kostýmy: Kristýna Nytrová

Architektura výstavy: Martin Nytra

Pochod Kanikuly: Lucie Králíková, Hana Kubešová