22.05.2024 - 27.07.2024
Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno
Kurátorka: Silvia L. Čúzyová
Vernisáž: 22. 5. 2024 v 19:00
Reprezentativní výstava Michala Škody s názvem PROLÍNÁNÍ není retrospektivou, tematizuje ale neustálý tvůrčí dialog s minulostí, přítomností a možnou budoucností vlastní tvorby – kontinuální prolínání témat, významů, médií a materiálů. Je také pokračováním v soustředěné interakci s Místy se specifickými kvalitami. Škoda programově pracuje s redukovanou abstraktní formou a svá témata – zájem o prostor a architekturu, místo pro člověka, archivace bytí a každodennosti – realizuje přes různé techniky. Kresba patří spolu s autorskými knihami k hlavním vyjadřovacím prostředkům jeho tvorby a v posledních letech se jeho sochařský naturel znovu materializoval do objektů, které do jisté míry pracují s architektonickým tvaroslovím. Pokud velkoformátové kresby a objekty reprezentují esenciální a vysoce abstrahovaná díla, jejich pomyslným protikladem jsou Škodovy deníky a tzv. Records, kde přes bezprostřední kresebné a fotografické záznamy mapuje svou každodennost. Je to doslovný archiv umělcova bytí, kde se odehrává nespočet impulzů, i těch zdánlivě odlišných od toho, čím se reprezentuje.
Deníky a Records představují dvě kolekce ze Škodovy bohaté tvorby v oblasti autorské knihy rozvíjené od 90. let. Deníky reprezentují tradičnější formu ručně vázaného sešitu s klasickým stránkováním. Každý existuje v jediném kusu. Mají časosběrný charakter a číslování podle pořadí vzniku. Rozsáhlá kolekce deníků je postavena na černobílé autorské fotografii s uměleckými intervencemi v různých technikách. Fotografie se ve Škodově tvorbě objevila v roce 1996 v rámci první autorské knihy „Místa“. Následující desetiletí její podoba zrála a vyvíjela se prostřednictvím množství vizualizací a fotografických záznamů. Textová složka v denících absentuje a není zřejmé, zda je v nich možné lineárně „číst“. Zcela jasně ale ukazují, co všechno autora zajímá, co nezbytně poutá jeho oko a mysl. Deníky jsou soukromým polem umělcova experimentování, rezervoárem inspirací a idejí.Obrazy defilují jeden za druhým jako ze slovníku Škodova vnímání: struktury a rastry, nalezené architektonické situace, detaily, akcenty, horizonty a průhledy – nenápadné, ale formující momenty existence, ztišená kontemplativní krása. Fascinuje autorova schopnost generovat obraz za obrazem v bezchybné kompozici. Velice důležitá jsou sousedství obrazů na stránkách, objevuje se i perforace jako fyzický průnik do světa stránek následujících.
Records, jak nazývá Michal Škoda své kresební záznamy kombinovanou technikou na papíře formátu A4, jsou primární sdělení nejjednoduššími prostředky. „Kontinuální doteky“ – dialog s každodenností a výsledek nespočtu hodin nad čtvrtkou papíru, kdy soustředěná práce v ateliéru nabývá meditativních rozměrů. Elementární vizuální jednotky napovídají o vnitřní konstelaci složitějších obrazů a odhalují vlastní proces Škodovy tvorby. Autor využívá pro tyto záznamy techniky kresby, perokresby, malby i koláže, přidává kousky časově příslušné reality jako fotografie, frotáže, fragmenty různých tiskovin, půdorysy apod. V mnohem menší míře než v minulosti ale stále pracuje i s nápisy (přesněji se slovy) a typografickými kompozicemi. Specifikem Records je, že jednotlivé listy nejsou fixně vázané do vazby, a je možné je vybrat a využít k intervenování do prostoru, čímž představují jednoduchou a současně excentrickou podobu autorské knihy. Nebylo možné odolat unikátnosti brněnské Fait Gallery a nepřistoupit k tvořivé konfrontaci velkolepého industriálního prostoru s A4 kresbami a záznamy. Stovky kusů Records, umístěných bez kalkulu za sebou tak, jak vznikaly, se skládají v unikátní celek obrovského obrazu a reflektují Škodovo intenzivní analyzování prostoru a jeho možností. – „Prostoru jako fenoménu a nekonečného teritoria témat.“
-
Fait Gallery PREVIEW, Ve Vaňkovce 2, Brno
Kurátor: Jiří Dušek
Architekt výstavy: Jakub Němec
Vernisáž: 19. 10. 2022, 19:00
Oko, jeho mozek, náš vesmír a vlnoplochy Jiřího Staňka
Zrak je divotvorný orgán a bezesporu nejdůležitější lidský smysl. Jeho prostřednictvím získáváme až osmdesát procent informací o světě kolem nás. Představuje úžasný výsledek evoluce, která jej za několik desítek milionů roků dotáhla téměř k dokonalosti. Jeho podivuhodná anatomie, komplikované zpracování zachyceného obrazu, součinnost očí s mozkem – o tom všem máme stále jenom velmi mlhavé představy.
Podivuhodnost našeho světa však sahá ještě dál… Proud viditelného světla, tj. takového, které dokáže lidské oko vnímat, se někdy chová jako staccato jednotlivých částic a jindy jako vlna. Nejen na úrovni nepostřehnutelného mikrosvěta, ale i v našich vlastních očích. Průchod světla rohovkou, čočkou i sklivcem definují zákony geometrické optiky. Přitom víme, že na podráždění světločivých buněk – čípků i tyčinek – stačí jen několik desítek jednotlivých fotonů.
Nevíme, proč se nám na základě citového vzplanutí zaplaví oči slzami. Nevíme, proč nás příroda vybavila bělmem, díky kterému se můžeme dorozumět beze slov. Nevíme, proč je citlivost našich očí – na rozdíl od mnoha jiných živých organismů – tak omezená. Nevíme, proč a jak lidský mozek dokáže tak dobře udělat pořádek v chaosu, který zaznamenávají naše oči. Vždyť vlastně nevidíme realitu, vnímaný svět není skutečný. Všechno je proud fotonů, který nějakým způsobem interpretuje náš mozek – vše existuje jen v naší představivosti.
Cestou vizualizace vln a částic se vydal i Jiří Staněk. Jeho rastry papírových instalací jsou vlastně makroskopickými vlnoplochami, které mění vzhled s úhlem pohledu žasnoucího diváka. Při bližším nazření navíc připomínají detailní pohledy na povrch našeho Slunce. Ten je strukturován granulací, tedy vrcholky vzestupných proudů o několik set stupňů teplejších než okolí, které přenášejí energii z vnitřních oblastí směrem k povrchu.
Díky tomu je viditelná část Slunce ohřátá na teplotu pět a půl tisíce stupňů Celsia. Díky tomu je na planetě Zemi již po čtyři miliardy roků možný život. Díky němu se z mozku našich pradávných předků vylouplo oko, které dokáže vnímat vlastní vesmír. Díky představivosti autora Jiřího Staňka a také návštěvníků existuje i výstava Brightness.