Anna Ročnová / Gerbera se nezlomí

Reprezentativní výstava Michala Škody s názvem PROLÍNÁNÍ není retrospektivou, tematizuje ale neustálý tvůrčí dialog s minulostí, přítomností a možnou budoucností vlastní tvorby – kontinuální prolínání témat, významů, médií a materiálů. Je také pokračováním v soustředěné interakci s Místy se specifickými kvalitami. Škoda programově pracuje s redukovanou abstraktní formou a svá témata – zájem o prostor a architekturu, místo pro člověka, archivace bytí a každodennosti – realizuje přes různé techniky. Kresba patří spolu s autorskými knihami k hlavním vyjadřovacím prostředkům jeho tvorby a v posledních letech se jeho sochařský naturel znovu materializoval do objektů, které do jisté míry pracují s architektonickým tvaroslovím. Pokud velkoformátové kresby a objekty reprezentují esenciální a vysoce abstrahovaná díla, jejich pomyslným protikladem jsou Škodovy deníky a tzv. Records, kde přes bezprostřední kresebné a fotografické záznamy mapuje svou každodennost. Je to doslovný archiv umělcova bytí, kde se odehrává nespočet impulzů, i těch zdánlivě odlišných od toho, čím se reprezentuje.

Deníky a Records představují dvě kolekce ze Škodovy bohaté tvorby v oblasti autorské knihy rozvíjené od 90. let. Deníky reprezentují tradičnější formu ručně vázaného sešitu s klasickým stránkováním. Každý existuje v jediném kusu. Mají časosběrný charakter a číslování podle pořadí vzniku. Rozsáhlá kolekce deníků je postavena na černobílé autorské fotografii s uměleckými intervencemi v různých technikách. Fotografie se ve Škodově tvorbě objevila v roce 1996 v rámci první autorské knihy „Místa“. Následující desetiletí její podoba zrála a vyvíjela se prostřednictvím množství vizualizací a fotografických záznamů. Textová složka v denících absentuje a není zřejmé, zda je v nich možné lineárně „číst“. Zcela jasně ale ukazují, co všechno autora zajímá, co nezbytně poutá jeho oko a mysl. Deníky jsou soukromým polem umělcova experimentování, rezervoárem inspirací a idejí.Obrazy defilují jeden za druhým jako ze slovníku Škodova vnímání: struktury a rastry, nalezené architektonické situace, detaily, akcenty, horizonty a průhledy – nenápadné, ale formující momenty existence, ztišená kontemplativní krása. Fascinuje autorova schopnost generovat obraz za obrazem v bezchybné kompozici. Velice důležitá jsou sousedství obrazů na stránkách, objevuje se i perforace jako fyzický průnik do světa stránek následujících.

Records, jak nazývá Michal Škoda své kresební záznamy kombinovanou technikou na papíře formátu A4, jsou primární sdělení nejjednoduššími prostředky. „Kontinuální doteky“ – dialog s každodenností a výsledek nespočtu hodin nad čtvrtkou papíru, kdy soustředěná práce v ateliéru nabývá meditativních rozměrů. Elementární vizuální jednotky napovídají o vnitřní konstelaci složitějších obrazů a odhalují vlastní proces Škodovy tvorby. Autor využívá pro tyto záznamy techniky kresby, perokresby, malby i koláže, přidává kousky časově příslušné reality jako fotografie, frotáže, fragmenty různých tiskovin, půdorysy apod. V mnohem menší míře než v minulosti ale stále pracuje i s nápisy (přesněji se slovy) a typografickými kompozicemi. Specifikem Records je, že jednotlivé listy nejsou fixně vázané do vazby, a je možné je vybrat a využít k intervenování do prostoru, čímž představují jednoduchou a současně excentrickou podobu autorské knihy. Nebylo možné odolat unikátnosti brněnské Fait Gallery a nepřistoupit k tvořivé konfrontaci velkolepého industriálního prostoru s A4 kresbami a záznamy. Stovky kusů Records, umístěných bez kalkulu za sebou tak, jak vznikaly, se skládají v unikátní celek obrovského obrazu a reflektují Škodovo intenzivní analyzování prostoru a jeho možností. – „Prostoru jako fenoménu a nekonečného teritoria témat.“

Anna Ročnová / Gerbera se nezlomí

22.05.2024 - 27.07.2024

Fait Gallery PREVIEW, Ve Vaňkovce 2, Brno

Kurátorka: Lenka Vítková

Vernisáž: 22. 5. 2024 v 19:00

LV: Fascinuje mě zvláštní klid, který vyzařuje z tvé práce, ta absence jakéhokoli náznaku moralizování. Jak změnila tvoji uměleckou praxi práce v květinářství?

AR: Není to uzavřený proces. Učila jsem se floristické řemeslo a byla jsem překvapená, kolik věcí jsem znala ze své umělecké práce. Do mých věcí se často propisuje, co zrovna prožívám, například výstavu Posekaný angrešt jsem připravovala v domě mé zemřelé babičky, těsně předtím, než prošel rekonstrukcí, i zahrada procházela změnou, a tak jsem proměnila stromy, keře, které babička měla ráda, do objektů. Podobně je to i s květinářstvím, aplikuji floristické metody, materiály do umění a sleduji, jak se to projevuje.

LV: Ve tvém ateliéru na mě udělal silný dojem tvůj respekt ke všemu, s čím zacházíš, tedy i k té ropě, ze které jsou vyrobené ty květinářské podložky, nebo k temným tekutinám, které ve floristice zabraňují rozkladu. Jak pracuješ? Můžeš popsat ten proces a co je jeho cílem?

AR: Obvykle začínám tím, že se obklopím materiály. Nosím do ateliéru různé dřeviny, listy, plody, teď nově nakupuji ve floristických obchodech, napichovací hmoty, dráty, sušiny atd., pracuji také s tradičnějšími sochařskými materiály, sádra, hlína, a ráda používám látky.

Skládám, lepím a seskupuji, zasypávám, stříhám, tavím, barvím, přišívám, pálím. Může se stát, že použiji objekt, který jsem dělala před lety, a oživím ho do nové konstelace. Následná instalace je stejně důležitá jako samotné vytváření jednotlivých objektů. V instalaci vytvářím to, co často můžeme vidět v přírodě. Myslím, že atmosféricky jsou to detaily krajiny, lesa, zajímají mě také rozhraní. Místa, kde na periferii města příroda prostupuje do města, okraje chodníků, zarostlé kusy betonu v trávě a obrostlé křovím, ve kterém se zachytil barevný mikrotenový sáček.

Proces mojí práce jsem si pro sebe pojmenovala jako „rozšířenou přírodu“. A to je i cíl mé práce. Výsledkem je celek, který vypadá přirozeně, jako by sám vznikl, vyrostl, podobně jako se to děje v přírodě. Když vystavuji venku, divák si nemusí být jistý, zda se dívá na dílo umělce, nebo dílo přírody.

Na práci s přírodninami mě baví i jejich emocionalita, proces vznikání a zanikání, růstu a rozpadu, hnití, usychání. Všechny tyhle procesy na povrchu spoluvytvářejí emocionalitu, kterou mé objekty následně vyzařují. Cit je pro mě důležité vodítko. A myslím, že je to nakonec cit, který mi určuje, jak objekty budou vypadat.

LV: Zmínila jsi ale také potřebu nastavit nějaké napětí, které pro mě tvé objekty opravdu udržují – zastavují mě v údivu, nejsou snadno interpretovatelné. Nechceš k tomu říct víc?

AR: Myslím, že napětí, o kterém mluvíš, vzniká právě mezi částmi, z kterých skládám své objekty. Někdy je upravuji tak, že emoci, kterou chci, aby objekt vyřazoval, posílím, například pomocí vyjetého oleje, hypermanganu, nebo pálením. Moje objekty se vyznačují křehkostí, zajímá mě destrukce, kterou vnímám, podobně jako je tomu v přírodě, jako součást koloběhu, ne jako něco fatálního. Zajímají mě ale i jiné situace, třeba to, jak voda stéká po kameni. Hloubka pozorování od větších celků až po úplný detail.

LV: Přiznaná možnost destrukce, pro mě je to taky vlastně souhlas se životem a jeho cykly. Ale obvyklý nárok na umělecké dílo je, aby bylo co nejtrvanlivější. Jak moc o tomhle přemýšlíš, je to pro tebe výzva?

AR: Popravdě jsem si při tvorbě tuhle otázku nepokládala. Mnohé objekty jsou velmi odolné. To jsem si ověřila i při vystavování v přírodě. Některé objekty jsou na místě dodnes a postupně srůstají s okolím. Jiné po půl roce náporu počasí vůbec nezměnily podobu a dál prostupují jiné mé instalace.

Křehké objekty lze, po vzoru přírodních exponátů, adjustovat ve skleněných krabičkách. Při instalaci a tvorbě objektů mě ale téma trvanlivosti pramálo zajímá a neakcentuju jej při výběru materiálu.

LV: Jaké při práci překonáváš překážky? Nebo převažuje spíše plynutí a radost?

AR: Strašně mě baví ohledávat možnosti nových spojení. Ta zvláštní energie, která je během procesu přítomná. Někdy s materiálem neumím komunikovat. Pak pomáhá ho rozebrat a znovu složit dohromady, abych se ho nějakým způsobem dotkla a napojila se na něj. Stanu se jeho součástí a to mi umožní celek.

Rozhovor s Annou Ročňovou (AR) k výstavě Gerbera se nezlomí vedla Lenka Vítková (LV).

Jdi zpět