Tomáš Absolon / Monet on my mind

Reprezentativní výstava Michala Škody s názvem PROLÍNÁNÍ není retrospektivou, tematizuje ale neustálý tvůrčí dialog s minulostí, přítomností a možnou budoucností vlastní tvorby – kontinuální prolínání témat, významů, médií a materiálů. Je také pokračováním v soustředěné interakci s Místy se specifickými kvalitami. Škoda programově pracuje s redukovanou abstraktní formou a svá témata – zájem o prostor a architekturu, místo pro člověka, archivace bytí a každodennosti – realizuje přes různé techniky. Kresba patří spolu s autorskými knihami k hlavním vyjadřovacím prostředkům jeho tvorby a v posledních letech se jeho sochařský naturel znovu materializoval do objektů, které do jisté míry pracují s architektonickým tvaroslovím. Pokud velkoformátové kresby a objekty reprezentují esenciální a vysoce abstrahovaná díla, jejich pomyslným protikladem jsou Škodovy deníky a tzv. Records, kde přes bezprostřední kresebné a fotografické záznamy mapuje svou každodennost. Je to doslovný archiv umělcova bytí, kde se odehrává nespočet impulzů, i těch zdánlivě odlišných od toho, čím se reprezentuje.

Deníky a Records představují dvě kolekce ze Škodovy bohaté tvorby v oblasti autorské knihy rozvíjené od 90. let. Deníky reprezentují tradičnější formu ručně vázaného sešitu s klasickým stránkováním. Každý existuje v jediném kusu. Mají časosběrný charakter a číslování podle pořadí vzniku. Rozsáhlá kolekce deníků je postavena na černobílé autorské fotografii s uměleckými intervencemi v různých technikách. Fotografie se ve Škodově tvorbě objevila v roce 1996 v rámci první autorské knihy „Místa“. Následující desetiletí její podoba zrála a vyvíjela se prostřednictvím množství vizualizací a fotografických záznamů. Textová složka v denících absentuje a není zřejmé, zda je v nich možné lineárně „číst“. Zcela jasně ale ukazují, co všechno autora zajímá, co nezbytně poutá jeho oko a mysl. Deníky jsou soukromým polem umělcova experimentování, rezervoárem inspirací a idejí.Obrazy defilují jeden za druhým jako ze slovníku Škodova vnímání: struktury a rastry, nalezené architektonické situace, detaily, akcenty, horizonty a průhledy – nenápadné, ale formující momenty existence, ztišená kontemplativní krása. Fascinuje autorova schopnost generovat obraz za obrazem v bezchybné kompozici. Velice důležitá jsou sousedství obrazů na stránkách, objevuje se i perforace jako fyzický průnik do světa stránek následujících.

Records, jak nazývá Michal Škoda své kresební záznamy kombinovanou technikou na papíře formátu A4, jsou primární sdělení nejjednoduššími prostředky. „Kontinuální doteky“ – dialog s každodenností a výsledek nespočtu hodin nad čtvrtkou papíru, kdy soustředěná práce v ateliéru nabývá meditativních rozměrů. Elementární vizuální jednotky napovídají o vnitřní konstelaci složitějších obrazů a odhalují vlastní proces Škodovy tvorby. Autor využívá pro tyto záznamy techniky kresby, perokresby, malby i koláže, přidává kousky časově příslušné reality jako fotografie, frotáže, fragmenty různých tiskovin, půdorysy apod. V mnohem menší míře než v minulosti ale stále pracuje i s nápisy (přesněji se slovy) a typografickými kompozicemi. Specifikem Records je, že jednotlivé listy nejsou fixně vázané do vazby, a je možné je vybrat a využít k intervenování do prostoru, čímž představují jednoduchou a současně excentrickou podobu autorské knihy. Nebylo možné odolat unikátnosti brněnské Fait Gallery a nepřistoupit k tvořivé konfrontaci velkolepého industriálního prostoru s A4 kresbami a záznamy. Stovky kusů Records, umístěných bez kalkulu za sebou tak, jak vznikaly, se skládají v unikátní celek obrovského obrazu a reflektují Škodovo intenzivní analyzování prostoru a jeho možností. – „Prostoru jako fenoménu a nekonečného teritoria témat.“

Tomáš Absolon / Monet on my mind

10.12.2014 - 16.01.2015

Fait Gallery PREVIEW, Dominikánské nám. 10, Brno

Vernisáž: 9. 12. 2014 v 18.00

Kurátor: Martin Nytra

Ve středu zájmu Tomáše Absolona je obraz, který v jeho pojetí můžeme chápat jako rozhraní mezi zobrazením a abstrakcí. Daleko větší pozornost než této hranici však autor věnuje práci s vizuálními zkratkami a také samotným prostředkům malby, mezi něž patří i výraz a gesto.

Absolon se zaměřuje na vztah obrazu k realitě, kterou reprodukuje i spoluutváří, a proto jej také chápe jako komunikační nástroj, který využívá vlastní jazyk, ale také jako specifický druh zkušenosti. Tento jeho zájem se projevuje i v užívání řady formálních prvků jako jsou fragment a linie, které pracují jak s divákovou vizuální pamětí, tak i s jeho psychologií, čímž vzniká neustálé napětí, které je způsobeno snahou tyto znaky dešifrovat. V pracích z posledních let se můžeme setkat s principem postupného seriálového zkoumání možností a limitů poměrně úzce vymezeného repertoáru motivů, jako je například opakující se kompoziční schéma nebo podobný způsob práce s malířským gestem. Tento proces je zároveň součástí hlubšího uvědomování si jejich nezaměnitelných vlastností a potenciálu.

Pokud bychom měli tvorbu Tomáše Absolona přiblížit v určitém kontextu, mohli bychom ji zařadit k širšímu diskurzu odkazování se ke specifickým podmínkám média a jeho historie. Základní sestava prvků, s kterými jednotlivá plátna pracují, částečně vychází z obsáhlého fondu abstraktního malířství. Také bychom mohli zmínit tendence v současném umění a reflektovat určité myšlenky vyjmuté z objektově orientované ontologie a teoretického uvažovaní nad fungováním a povahou různých vizuálních strategií produktového designu. Principy odvozené z těchto dvou okruhů a z nich odvozené významy jsou tou první viditelnou platformou, kde se odehrává převážná část jejich vzájemného prolínání, souběhů a kontradikcí, se kterými autor pracuje.

Zvláštní význam v Absolonově práci zaujímá určitý opoziční systém kompozic, na základě kterého se vedle sebe ocitají konstruované prvky techničtějšího charakteru v kontaktu s barevnými valéry, atmosférickými efekty a dalšími impresemi, které bychom mohli řadit do kategorie symbolů, jež zastupují spíše smyslovou a duchovní sféru nebo jsou také často vnímány jako projev umělcovy niterné emoce. Jsou to zároveň zavedené znaky a strategie, které našly širší využití v celém spektru kulturní produkce, a tak snad ani nezbývá nic jiného než se k nim vztahovat s přiměřeným odstupem a ironií. A tak i název této výstavy by mohl být vlastně úspěšný slogan.

Martin Nytra

Jdi zpět