Jiří Valoch / SLOVA

Reprezentativní výstava Michala Škody s názvem PROLÍNÁNÍ není retrospektivou, tematizuje ale neustálý tvůrčí dialog s minulostí, přítomností a možnou budoucností vlastní tvorby – kontinuální prolínání témat, významů, médií a materiálů. Je také pokračováním v soustředěné interakci s Místy se specifickými kvalitami. Škoda programově pracuje s redukovanou abstraktní formou a svá témata – zájem o prostor a architekturu, místo pro člověka, archivace bytí a každodennosti – realizuje přes různé techniky. Kresba patří spolu s autorskými knihami k hlavním vyjadřovacím prostředkům jeho tvorby a v posledních letech se jeho sochařský naturel znovu materializoval do objektů, které do jisté míry pracují s architektonickým tvaroslovím. Pokud velkoformátové kresby a objekty reprezentují esenciální a vysoce abstrahovaná díla, jejich pomyslným protikladem jsou Škodovy deníky a tzv. Records, kde přes bezprostřední kresebné a fotografické záznamy mapuje svou každodennost. Je to doslovný archiv umělcova bytí, kde se odehrává nespočet impulzů, i těch zdánlivě odlišných od toho, čím se reprezentuje.

Deníky a Records představují dvě kolekce ze Škodovy bohaté tvorby v oblasti autorské knihy rozvíjené od 90. let. Deníky reprezentují tradičnější formu ručně vázaného sešitu s klasickým stránkováním. Každý existuje v jediném kusu. Mají časosběrný charakter a číslování podle pořadí vzniku. Rozsáhlá kolekce deníků je postavena na černobílé autorské fotografii s uměleckými intervencemi v různých technikách. Fotografie se ve Škodově tvorbě objevila v roce 1996 v rámci první autorské knihy „Místa“. Následující desetiletí její podoba zrála a vyvíjela se prostřednictvím množství vizualizací a fotografických záznamů. Textová složka v denících absentuje a není zřejmé, zda je v nich možné lineárně „číst“. Zcela jasně ale ukazují, co všechno autora zajímá, co nezbytně poutá jeho oko a mysl. Deníky jsou soukromým polem umělcova experimentování, rezervoárem inspirací a idejí.Obrazy defilují jeden za druhým jako ze slovníku Škodova vnímání: struktury a rastry, nalezené architektonické situace, detaily, akcenty, horizonty a průhledy – nenápadné, ale formující momenty existence, ztišená kontemplativní krása. Fascinuje autorova schopnost generovat obraz za obrazem v bezchybné kompozici. Velice důležitá jsou sousedství obrazů na stránkách, objevuje se i perforace jako fyzický průnik do světa stránek následujících.

Records, jak nazývá Michal Škoda své kresební záznamy kombinovanou technikou na papíře formátu A4, jsou primární sdělení nejjednoduššími prostředky. „Kontinuální doteky“ – dialog s každodenností a výsledek nespočtu hodin nad čtvrtkou papíru, kdy soustředěná práce v ateliéru nabývá meditativních rozměrů. Elementární vizuální jednotky napovídají o vnitřní konstelaci složitějších obrazů a odhalují vlastní proces Škodovy tvorby. Autor využívá pro tyto záznamy techniky kresby, perokresby, malby i koláže, přidává kousky časově příslušné reality jako fotografie, frotáže, fragmenty různých tiskovin, půdorysy apod. V mnohem menší míře než v minulosti ale stále pracuje i s nápisy (přesněji se slovy) a typografickými kompozicemi. Specifikem Records je, že jednotlivé listy nejsou fixně vázané do vazby, a je možné je vybrat a využít k intervenování do prostoru, čímž představují jednoduchou a současně excentrickou podobu autorské knihy. Nebylo možné odolat unikátnosti brněnské Fait Gallery a nepřistoupit k tvořivé konfrontaci velkolepého industriálního prostoru s A4 kresbami a záznamy. Stovky kusů Records, umístěných bez kalkulu za sebou tak, jak vznikaly, se skládají v unikátní celek obrovského obrazu a reflektují Škodovo intenzivní analyzování prostoru a jeho možností. – „Prostoru jako fenoménu a nekonečného teritoria témat.“

19.08.2015 - 02.10.2015

Fait Gallery PREVIEW, Dominikánské nám. 10, Brno

Vernisáž: 18. 8. 2015 v 18.00

Výstava Slova je jako kniha pro líné čtenáře s bystrou myslí. S minimem slov dosahuje maximálního účinku. Obsahuje tvorbu Jiřího Valocha, která se na způsob galerijní instalace představuje veřejnosti vůbec poprvé. Původně byla určená k privátnímu čtení, k osobní komunikaci formou korespondence s blízkými lidmi a podobně smýšlejícími kolegy, (případně ke snadné poštovní distribuci na zahraniční výstavy a přehlídky umění). Této formě sdílení odpovídá i její materiálová podoba: listy papíru, převážně ve formátu A4.

Cyklus 12 partitur – 12 filmů je možné řadit do oblasti tzv. konceptuální poesie. Jedná se o strohá, ovšem hluboce imaginativní sdělení řazená sekvenčně za sebou. Estetické kvality textu typické pro autorovu konkrétní a vizuální poesii z 60. let zde ustupují do pozadí ve prospěch samotného procesu čtení. Tím, že je tento text prezentován na stěně galerie, zároveň vzniká zajímavé propojení chůze a četby, fyzického a intelektuálního zážitku. (S fyzičností ve smyslu navození různých vjemů, vůně, barvy, gest a pohybu, Jiří Valoch pracuje opakovaně.) Další součástí výstavy jsou kresby věnované Gertě Pospíšilové (autorově životní partnerce, překladatelce a dlouhodobé zaměstnankyni Domu umění města Brna, jejíž odkaz by neměl být zapomenut).

Vše završuje textová instalace: před počátkem. Jedná se o převedení textu původně vytvořeného na formátu A4 na stěnu galerie. Je to opět častý princip Valochovy tvorby ze 70. let, kdy mu stránka papíru suplovala tehdy nedostupný prostor oficiálních galerií. Divák tak skutečně vstupuje do pomyslné knihy končící větou o univerzální moci jazyka. O jeho schopnosti vztahovat se ke stavu, kterého nedokážeme svou existencí dosáhnout. Textová instalace před počátkem tak otevírá volné pole představ a významů. Je to jako básníkova výzva na dobrodružnou cestu.

Text: Jana Písaříková

Jdi zpět