TOMÁŠ SVOBODA / JEDNA VTEŘINA ŽIVOTA JULIE ROBERTS

Reprezentativní výstava Michala Škody s názvem PROLÍNÁNÍ není retrospektivou, tematizuje ale neustálý tvůrčí dialog s minulostí, přítomností a možnou budoucností vlastní tvorby – kontinuální prolínání témat, významů, médií a materiálů. Je také pokračováním v soustředěné interakci s Místy se specifickými kvalitami. Škoda programově pracuje s redukovanou abstraktní formou a svá témata – zájem o prostor a architekturu, místo pro člověka, archivace bytí a každodennosti – realizuje přes různé techniky. Kresba patří spolu s autorskými knihami k hlavním vyjadřovacím prostředkům jeho tvorby a v posledních letech se jeho sochařský naturel znovu materializoval do objektů, které do jisté míry pracují s architektonickým tvaroslovím. Pokud velkoformátové kresby a objekty reprezentují esenciální a vysoce abstrahovaná díla, jejich pomyslným protikladem jsou Škodovy deníky a tzv. Records, kde přes bezprostřední kresebné a fotografické záznamy mapuje svou každodennost. Je to doslovný archiv umělcova bytí, kde se odehrává nespočet impulzů, i těch zdánlivě odlišných od toho, čím se reprezentuje.

Deníky a Records představují dvě kolekce ze Škodovy bohaté tvorby v oblasti autorské knihy rozvíjené od 90. let. Deníky reprezentují tradičnější formu ručně vázaného sešitu s klasickým stránkováním. Každý existuje v jediném kusu. Mají časosběrný charakter a číslování podle pořadí vzniku. Rozsáhlá kolekce deníků je postavena na černobílé autorské fotografii s uměleckými intervencemi v různých technikách. Fotografie se ve Škodově tvorbě objevila v roce 1996 v rámci první autorské knihy „Místa“. Následující desetiletí její podoba zrála a vyvíjela se prostřednictvím množství vizualizací a fotografických záznamů. Textová složka v denících absentuje a není zřejmé, zda je v nich možné lineárně „číst“. Zcela jasně ale ukazují, co všechno autora zajímá, co nezbytně poutá jeho oko a mysl. Deníky jsou soukromým polem umělcova experimentování, rezervoárem inspirací a idejí.Obrazy defilují jeden za druhým jako ze slovníku Škodova vnímání: struktury a rastry, nalezené architektonické situace, detaily, akcenty, horizonty a průhledy – nenápadné, ale formující momenty existence, ztišená kontemplativní krása. Fascinuje autorova schopnost generovat obraz za obrazem v bezchybné kompozici. Velice důležitá jsou sousedství obrazů na stránkách, objevuje se i perforace jako fyzický průnik do světa stránek následujících.

Records, jak nazývá Michal Škoda své kresební záznamy kombinovanou technikou na papíře formátu A4, jsou primární sdělení nejjednoduššími prostředky. „Kontinuální doteky“ – dialog s každodenností a výsledek nespočtu hodin nad čtvrtkou papíru, kdy soustředěná práce v ateliéru nabývá meditativních rozměrů. Elementární vizuální jednotky napovídají o vnitřní konstelaci složitějších obrazů a odhalují vlastní proces Škodovy tvorby. Autor využívá pro tyto záznamy techniky kresby, perokresby, malby i koláže, přidává kousky časově příslušné reality jako fotografie, frotáže, fragmenty různých tiskovin, půdorysy apod. V mnohem menší míře než v minulosti ale stále pracuje i s nápisy (přesněji se slovy) a typografickými kompozicemi. Specifikem Records je, že jednotlivé listy nejsou fixně vázané do vazby, a je možné je vybrat a využít k intervenování do prostoru, čímž představují jednoduchou a současně excentrickou podobu autorské knihy. Nebylo možné odolat unikátnosti brněnské Fait Gallery a nepřistoupit k tvořivé konfrontaci velkolepého industriálního prostoru s A4 kresbami a záznamy. Stovky kusů Records, umístěných bez kalkulu za sebou tak, jak vznikaly, se skládají v unikátní celek obrovského obrazu a reflektují Škodovo intenzivní analyzování prostoru a jeho možností. – „Prostoru jako fenoménu a nekonečného teritoria témat.“

TOMÁŠ SVOBODA / JEDNA VTEŘINA ŽIVOTA JULIE ROBERTS

02.11.2012 - 01.12.2012

Fait Gallery MEM, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 1. 11. 2012 v 19.00

Kurátor: Jiří Ptáček

Tomáš Svoboda vybral jednu vteřinu z filmu s americkou herečkou Julií Roberts a rozložil ji na 25 samostatných obrazů. Vyšel z nejrozšířenější snímkové frekvence užívané ve filmu a televizi a pominutelnou chvíli jedné vteřiny, tak krátké, že jí za všedních okolností nevěnujeme sebemenší pozornost, rozpitval na vizuální prvočástice, jako by díky tomu bylo možné spatřit dvě přiléhající vrstvy hereččiny existence – Julie Roberts v roli a jakési druhé Julie Roberts „per se“.Tomáš Svoboda se řadí do neformálnímu okruhu výtvarných umělců využívajících postupů a výrazových prostředků jiných disciplín. Pohybuje se na pomezí literatury, divadelní scénografie i filmu a nejdůsledněji je kombinuje v galerijních instalacích zaměřených na alternativní formy narace. Vždy se drží výrazové úspornosti a modelovosti, často pracuje s úsečnými, popisnými texty a jejich jednoduchou skladbou. Instalace doplňuje fragmenty trojrozměrných kulis
nebo architektonických konstrukcí odkazujících k efemérním stavbám ve filmových a televizních studiích.
Rovněž v prostorové instalaci Jedna vteřina života Julie Roberts bychom narazili na řadu výše jmenovaných prvků. Namísto narace je však hlavní pozornost upřena na specifické existenciální zdvojení herce. Navzdory provedené anatomické studii zůstávají „fiction“ a „non-fiction“ neoddělitelnými substancemi. Experiment – pokud to vůbec byl experiment – se nezdařil. Vědci by takové zjištění mohlo silně pošramotit sebevědomí a podlomit duševní rovnováhu. Pro umělce naopak může být poetickým potenciálem. Vyprázdněný prostor zaplňuje zkušeností odlišného prožívání obrazů, které plynuly a nyní neplynou, vyprávění, které je třeba jako puzzle sestavit kus po kuse z jednotlivých obrazů, a také času, který se začal rozpínat přes svoji původní nanicovatost.

Jiří Ptáček

Jdi zpět