Petr Nikl / LIDÉ Z MANHATTANU

Reprezentativní výstava Michala Škody s názvem PROLÍNÁNÍ není retrospektivou, tematizuje ale neustálý tvůrčí dialog s minulostí, přítomností a možnou budoucností vlastní tvorby – kontinuální prolínání témat, významů, médií a materiálů. Je také pokračováním v soustředěné interakci s Místy se specifickými kvalitami. Škoda programově pracuje s redukovanou abstraktní formou a svá témata – zájem o prostor a architekturu, místo pro člověka, archivace bytí a každodennosti – realizuje přes různé techniky. Kresba patří spolu s autorskými knihami k hlavním vyjadřovacím prostředkům jeho tvorby a v posledních letech se jeho sochařský naturel znovu materializoval do objektů, které do jisté míry pracují s architektonickým tvaroslovím. Pokud velkoformátové kresby a objekty reprezentují esenciální a vysoce abstrahovaná díla, jejich pomyslným protikladem jsou Škodovy deníky a tzv. Records, kde přes bezprostřední kresebné a fotografické záznamy mapuje svou každodennost. Je to doslovný archiv umělcova bytí, kde se odehrává nespočet impulzů, i těch zdánlivě odlišných od toho, čím se reprezentuje.

Deníky a Records představují dvě kolekce ze Škodovy bohaté tvorby v oblasti autorské knihy rozvíjené od 90. let. Deníky reprezentují tradičnější formu ručně vázaného sešitu s klasickým stránkováním. Každý existuje v jediném kusu. Mají časosběrný charakter a číslování podle pořadí vzniku. Rozsáhlá kolekce deníků je postavena na černobílé autorské fotografii s uměleckými intervencemi v různých technikách. Fotografie se ve Škodově tvorbě objevila v roce 1996 v rámci první autorské knihy „Místa“. Následující desetiletí její podoba zrála a vyvíjela se prostřednictvím množství vizualizací a fotografických záznamů. Textová složka v denících absentuje a není zřejmé, zda je v nich možné lineárně „číst“. Zcela jasně ale ukazují, co všechno autora zajímá, co nezbytně poutá jeho oko a mysl. Deníky jsou soukromým polem umělcova experimentování, rezervoárem inspirací a idejí.Obrazy defilují jeden za druhým jako ze slovníku Škodova vnímání: struktury a rastry, nalezené architektonické situace, detaily, akcenty, horizonty a průhledy – nenápadné, ale formující momenty existence, ztišená kontemplativní krása. Fascinuje autorova schopnost generovat obraz za obrazem v bezchybné kompozici. Velice důležitá jsou sousedství obrazů na stránkách, objevuje se i perforace jako fyzický průnik do světa stránek následujících.

Records, jak nazývá Michal Škoda své kresební záznamy kombinovanou technikou na papíře formátu A4, jsou primární sdělení nejjednoduššími prostředky. „Kontinuální doteky“ – dialog s každodenností a výsledek nespočtu hodin nad čtvrtkou papíru, kdy soustředěná práce v ateliéru nabývá meditativních rozměrů. Elementární vizuální jednotky napovídají o vnitřní konstelaci složitějších obrazů a odhalují vlastní proces Škodovy tvorby. Autor využívá pro tyto záznamy techniky kresby, perokresby, malby i koláže, přidává kousky časově příslušné reality jako fotografie, frotáže, fragmenty různých tiskovin, půdorysy apod. V mnohem menší míře než v minulosti ale stále pracuje i s nápisy (přesněji se slovy) a typografickými kompozicemi. Specifikem Records je, že jednotlivé listy nejsou fixně vázané do vazby, a je možné je vybrat a využít k intervenování do prostoru, čímž představují jednoduchou a současně excentrickou podobu autorské knihy. Nebylo možné odolat unikátnosti brněnské Fait Gallery a nepřistoupit k tvořivé konfrontaci velkolepého industriálního prostoru s A4 kresbami a záznamy. Stovky kusů Records, umístěných bez kalkulu za sebou tak, jak vznikaly, se skládají v unikátní celek obrovského obrazu a reflektují Škodovo intenzivní analyzování prostoru a jeho možností. – „Prostoru jako fenoménu a nekonečného teritoria témat.“

Petr Nikl / LIDÉ Z MANHATTANU

23.01.2014 - 13.03.2014

Fait Gallery MEM, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 23. 1. 2014 v 19.00

Kurátoři: Denisa Kujelová & Martin Nytra

Petr Nikl je výjimečným druhem umělce oscilujícím mezi jednotlivými médii jako dokonalý renesanční všeuměl a to s nebývalou hravostí, přirozeností a skromností. Právě nálada lidské skromnosti, laskavosti a zároveň velká míra imaginativnosti, fascinace tvarem a úhledně definovaná forma jsou souborem vlastností, jež vytváří dojem samozřejmosti, dané jakoby dětskou, nikoli však infantilní perspektivou, což činí Niklovo dílo srozumitelným a blízkým široké veřejnosti.

Autorův nezaměnitelný a kultivovaný malířský projev je ovlivněný zájmem o mistrné osvojení malířských technik rané renesance i baroka, což se projevuje také jako odkaz v záměrně exaltovaných námětech, které mění zdánlivě obyčejný předmět ve vysoce jedinečný úkaz nevšední důležitosti. Stylizované barevné pozadí, ze kterého, téměř výhradně, vystupuje osamocený objekt, vytváří vyvážené napětí mezi posvátným a všedním. Atmosféru tajemna a vycizelované tvary realistického vyjádření volně střídá abstrahovaný automatický proces, který předmět izoluje od praktických potřeb denní praxe. Výsostný rozměr posvátného se zpředmětňuje v intimitu pohledem dostupného, avšak nedotknutelného. Předmět se tak stává obyčejným i vznešeným. Spíše dostává měřítko dosažitelné zkušenosti. Ze symbolistního rázu malířských stenogramů, křehkosti a poetičnosti metamorfóz a antropologizací rostlin a zvířat, stejně tak náznaku surrealismu ve tvorbě figurativní, je kromě touhy po zaujetí, hře a okouzlení patrná i autorova snaha o nalezení identity.

Těžiště vystaveného cyklu portrétů postav náhodně potkaných na ulicích New Yorku leží rovněž na jisté formě identifikace. Není však kladen důraz na zjištění totožnosti zaznamenávaných lidí, kteří tvoří pouze část rozmanitého spektra obyvatel a frekventantů tohoto kosmopolitního velkoměsta, ale na identifikaci New Yorku s New Yorkem.Vyjmutím postav z jejich původního kontextu, který dokládají fotografie, jež jsou nedílnou součástí výstavy a slouží primárně, kromě dokumentace atmosféry nestandardně mapovaného města, jako předlohy pro vystavené kresby a plátna, a neutrálním pozadím je opět ještě více zdůrazněna jejich specifičnost až bizarnost a přestože je tento postup v Niklově díle již jakousi osvědčenou licencí a katalyzátorem pocitu neurčité zasněnosti a melancholie, v důsledku vzniká odlišná verze zcizené reality, která svým jemným humorem nabývá, v kontextu Niklova díla ne zcela vzácný, charakter decentně pojaté grotesky. Výsledkem je album jakéhosi newyorského panoptika, kabinetu kuriozit, manifestace ducha Manhattanu a jeho mediálního charizmatu. Svým údivem nad rozmanitostí a mnohotvárností lidských bytostí koresponduje se světem Niklových metamorfóz, ale vymaňuje se mu svojí reálnou podstatou, jako určitý druh sociální studie a exkurze do reálií odlišné kulturní identity.

Jdi zpět